Jdi na obsah Jdi na menu
 


informace pro chovatele

16. 9. 2010

Představení plemene

POPIS: Yorkšírský teriér je velice kompaktní pes, podobný na dlouhosrstého Toi-teriéra. Výška v kohoutku je 23 cm. Hmotnost do 3,2 kg (někdy i nižší). Hlava je zploštělá, s krátkým čumákem a černým čenichem nosu. Na hlavě je dlouhá srst jasně zlatavé barvy. Zvláště dlouhá srst je na čumáku a okolo uší. Zřetelně jasné je rozdělení barev: na hlavě je pouze zlatavě pálená, na krku a těle tmavá, modravě ocelová. Uši nejsou velké, tvarované do písmene "V", stojaté nebo polo-stojaté. Ocas je pokrytý srstí tmavšího odstínu než na celém těle. Dle standardu srst nesmí padat z boků na podlahu a je pravidelně rozdělena od špičky nosu až ke konečku ocasu do pěšinky. Přiznané je modré zbarvení ocelového odstínu, se zlatavým pálením, u kořene tmavším. Štěňata tohoto plemene se rodí na svět zcela černí. VÝŠKA: Ideál 23 cm. VÁHA: Do 3,2 kg. SRST: Srst vyžaduje pečlivou a důkladnou péči. CHARAKTER: Yorkšírský teriér je velice oddán svému majiteli, vyniká pevným zdravím. Je velice veselým i společenským psem. Nádherně se chová nejen ke všem členům rodiny, ale i k jiným domácím zvířatům.

 Výchova štěnátka

Výchova štěněte Vezmu-li v úvahu, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho chlupatého klubíčka domů, nastává pro vás oba, rozhodující období pro vznik potřebné vazby mezi vámi a štěnětem. Vy jste si jej vybrali a ono je teď odkázáno na vás. Nahrazujete mu nyní jeho matku a kolektiv sourozenců, na které bylo zvyklé. Rozhodně nešetřete vstřícností, trpělivostí, nabídněte mu maximum jistoty a ochrany. Přivykání na nové prostředí může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, musíte včas začít s výchovou alespoň toho základního, jinak vaše soužití bude spíše „teror“ jeden druhého. Výchova štěněte je odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně je tvor, který se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Čistotnost První na řadu přichází čistotnost, které docílíte jen trpělivostí a vytrvalostí. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během měsíce tréninku. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené, a v případě "papírové metody" (venčení na noviny) nejlépe v blízkosti venkovních dveří. Očekávat vykonání potřeby můžete hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde – štěně to brzy začne brát na vědomí. Samota Na ni si štěně zvyká velmi nerado. Nezbývá než trénovat. Při prvních pokusech "co se bude dít" se nevzdalujte od bytu daleko, ale jen do vzdálenosti, kdy ještě štěně uslyšíte. Jakmile začne naříkat, nevracejte se hned domů, ale ještě přes dveře psa důrazně okřikněte. Váš návrat za úpěnlivého naříkání by štěně chápalo jako výhru, že se vás dovolalo a zkoušelo by to vždycky. Rozumnější je, když se vrátíte, pokud je štěně chvíli zticha Kousání Nežádoucí okusování pichlavými zoubky je pro vás stejně nepříjemné jako pro všechny členy rodiny či příchozí návštěvy. Zvyšuje-li štěně razanci stisků musíte mu to dát najevo bolestivým výkřikem, přerušením hry a štěně na chvíli ignorujte. Velice rychle pochopí, že se to nedělá a na okusování jsou lepší věci. Hračky Již od začátku učte štěně odevzdávat hračky které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Ještě párkrát a příště vám ji raději odevzdá sám. Pokud si dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát okamžitě najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním. Ne! Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Ne"! nebo "Nesmíš"! Pro povel si zvolte jedno slovo. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i když se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje spíš na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš". Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává podráždění celé své smečky, ale i okolí.

Výběr Štěnátka aneb. Na co dávat dobrý pozor..

Vybíráme štěně Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat. Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné pudlíci. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky a může se vyskytnout klidnější pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačujících se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe. Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná. Rozumnému chovateli se však nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl vybrat požadované štěně. Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene. Odebrat štěně od matky v 6 týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8. týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7. týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Ani argument chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele. Záleží ale i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele. Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc. Štěně připravené na cestu ""do světa"" by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží pevnou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje. Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme. Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který už štěňátka dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat. Výběr mezi štěňaty Přiběhne-li se hned některé na vás podívat, jen co se u nich objevíte a k tomu má ještě zdvižený ocásek a hned vás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo vás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáte dostatečné zkušenosti, budete mít pravděpodobně s jeho výchovou problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze. Když na ně zavoláte, zamlaskáte a zatleskáte (u malých štěňat si dřepněte nebo se alespoň skloňte) štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si vás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se děje. Vyjdete-li mu vstříc povzbuzením, snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po vás, chce vám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine. Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláte (je-li jim tento zvuk povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat, s těmito psíky bývá horší spolupráce. Měli byste vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat. Bázlivější štěňátka vás budou zpovzdáli pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budete blížit. Podaří-li se vám je ulovit, na hlazení nezareagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči svému okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi. Začnete-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáte pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých. Hodíte-li mezi štěňata např. klíče nebo jimi zachrastíte, většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé štěně sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat co se to stalo. Kdežto bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.Půjčíte-li si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáte jejich pozornost, hodíte ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i jednotlivě.

 

Zvíře jako živý dárek,důvody proč ano a proč ne.

sklikBanner({ codeId: 36, formatId: 11, url: new String(window.location.href), cborder: '330033', cbackground: 'ff6666', ctitle: '330033', ctext: '330033', curl: '000000', simg: 1

Zvíře jako živý dárek,důvody proč ano a proč ne.

Zvíře jako živý dárek Kdo si nevybere z věcných dárků, kupuje svým blízkým zážitky – seskok padákem, změnu image nebo jízdu se psím spřežením. Lidé bez fantazie obdarovávají penězi. A pak jsou tu ještě - živé dárky… Proč zrovna zvíře? Je zajímavé, že darovat živou rostlinu k Vánocům se příliš nevžilo, kdežto obchodníkům se zvířaty nastávají před svátky žně. Podle zákona schválnosti jsou zvířátkem obdarováni ti, co o něho příliš nestojí, jejichž dřívější výroky o psu nebo jiném zvířeti byly budoucím dárcem špatně pochopeny, nebo jejichž zájem o zvířátko byl spíše vlažný nebo nedomyšlený, takže i po případné počáteční euforii a s návratem do všedních dní zjišťují, že přijali závazek nad své síly a možnosti. Dárce bývá v těchto případech většinou více motivován a darováním zvířete si plní svůj vlastní dětský sen, aniž by mu to přinášelo nějaké vedlejší závazky a povinnosti. A naproti tomu ti, kteří po živém kamarádovi skutečně prahnou – což bývají naši potomci – se zpravidla zvířete z nejrůznějších důvodů nedočkají. I v tom nejlepším případě, kdy se zvíře jako dárek ocitne ve správných rukou, se ovšem živá bytost dostává k jiné živé bytosti, se kterou se však vzájemně nevybrali. Milý Ježíšku… Osobní dárky jako překvapení a dárky z rozumu pro celou rodinu: "Nebudeme si letos dávat dárky, potřebujeme novou pračku." Bohužel právě zvířátka jsou do poslední chvíle držena v tajnosti u sousedů, aby bylo překvapení maximální, a podruhé bohužel jsou dárcem chápána jako osobní dárek a nikoliv jako dar pro všechny, kteří v bytě žijí. Zvíře v rodině omezí nebo obohatí všechny její členy, ať chtějí, nebo nechtějí. I jediný odpůrce dokáže (podle letory) znepříjemnit život zvířeti, jeho pánovi i zbytku rodiny, a když nakonec vysloví osudové "buď já, nebo ono", dochází k rodinným rozvratům, útěkům dětí – a naplňování kapacit psích a kočičích útulků. Od strašilek po koně Na bezprizorní psy a kočky, stejně jako na děti a důchodce, je už naše společnost částečně připravená, soudíc podle existence domovů a útulků. Jenže zvířecí dárky mohou mít i podobu křečků, myší, potkanů, morčat, králíčků, želv, hadů, varanů, leguánů, ptáků všeho druhu, v názvu kapitolky zmíněných strašilek a koní až po krokodýla, opičky nebo jistého populárního žraloka. Dětská přání podléhají módním vlnám, vloni si britské děti nejčastěji přály sovy podle vzoru Harryho Pottera. Takové exotické nebo rozměrné nechtěné dárky už se dají do náhradní péče umístit jen stěží, a když je odmítnou známí, přátelé i specializované stanice, nezbývá než se smířit s utracením zvířete… Aniž bychom sahali komukoli do svědomí, leckdy se zahalí do pláštíku "humánnosti" i snaha ušetřit za usmrcení zvířete, které se pak vpustí do volné přírody, případně uváže v lese u stromu: "Třeba ho někdo najde." I když psa někdo včas najde, jeho psychiku dozajista poznamená, že byl zavržen. I když králík vypuštěný na kraji lesa se zdá nadšený z toho, že je svobodný, stane se brzy něčí kořistí nebo obětí vyšlechtěné neschopnosti starat se sám o sebe. I když přežije morče, najde si sobě rovné a společně založí kolonii, naruší biologickou rovnováhu v širokém okolí. A nechceme domyslet, co by se dělo v okolí adaptovaného odloženého třímetrového krokodýla nebo sladkovodního žraloka, pokud by přežili naše klimatické a ekologické podmínky. Zvíře rovná se… Za prvé radost, za druhé dlouhodobá zodpovědnost. Za děti mají zodpovědnost rodiče. Rodič, který uvěří slibům svého dítěte, že samozřejmě bude vyměňovat vodu rybičkám, chodit ven se psem za každého počasí a po kočce uklízet vyzvrácené chuchvalce chlupů, je naivka a nezaslouží si nic jiného, než se v péči o zvíře, jehož přítomnost v bytě připustil, přinejmenším střídat. Rozhodně by neměl dávat svému dítěti jako vzorec chování to, že je-li na nás někdo závislý a nás to obtěžuje, prostě a jednoduše ho jako problém odstraníme. Jednou by on sám mohl skončit v útulku…

A co když nastanou problémy s výchovou?

Výchovné problémy Pod tímto pojmem si můžete představit celou škálu takového chování, které si pes osvojil během svého předcházejícího života, a díky kterému přežil až do chvíle, kdy jste se rozhodli pro společný život. My lidé máme o chování členů své domácnosti zcela jiné představy než pes - samotář nebo pes - člen psí smečky, a tak nastane oběma stranám doba vzájemného přivykání i ústupků. Čistota; půl zdraví Mezi základní problémy přivykání patří, z hlediska člověka, naučit psa čistotě, jak se leckdy alibisticky říká tomu, aby pes nevykonával svou potřebu v domě. Už v porodní bedně se má vyložit jeden roh novinami a přesouvat tam štěně vždy, když chovatel zpozoruje, že se chystá vyprázdnit. Štěňátko v novém domově v bytě důsledně přenášíme na noviny v nějakém koutku, v domku pak na zahradu, a to vždy po probuzení a po jídle. Úspěch vždy pochvalte. Kromě toho je účinné chodit venčit, např. každé dvě hodiny, aby si štěně zvyklo na pravidelný rytmus a zapa- matovalo si, že bývá po vyprázdnění venku chváleno. Zamezte tomu, aby štěně dělalo loužičky v noci. Na noc umístěte pejska do bedničky, ze které sám nevyleze a kterou budete mít na doslech. Štěně si samo zakňučí v případě potřeby, protože si nebude chtít znečistit vlastní pelíšek. Zejména zpočátku loužičky v bytě budou, s tím je nutné počítat. Štěně netrestejte – žádné bití, křik nebo namáčení čenichu, stačí ho jen pokárat, a to ještě pouze v tom případě, že jste na prohřešek přišli bezprostředně po činu. Aby si pes nezvykl chodit na místo, které si před časem takto označkoval, po očištění skvrnu pachově překryjeme např. octovou vodou, jejíž odér bude psovi nepříjemný. To starého psa, resp. psa odrostlejšího, těžko učit novým kouskům a je nutné obrnit se obrovskou trpělivostí. Kromě zmíněné trpělivosti dodržujte pravidelnost. Pravidelně podávaná strava ve stejném složení i množství spolu s procházkami v obvyklých intervalech jsou základními předpoklady pro pravidelné vyprazdňování. Opět platí netrestat, když se něco nezdaří, ale chválit v případě úspěchu. Socializace psa Zmíněné procházky jsou nutné pro vytváření sociálních kontaktů i tehdy, kdy má váš nový přírůstek k dispozici "svou" zahradu. Cestou si pes vytváří nové kontakty se psy v nezvyklém prostředí, poznává nové pachy, učí se chodit na vodítku nebo s košíkem. Když se pejsek adaptoval v novém prostředí, pozvěte si občas domů návštěvu, pro začátek bez dětí a bez zvířat, a poučte ji, že si má počínat tiše a klidně. Pozorujte psa, jak se chová k "vetřelci". Pes by měl pochopit, že hlídat pány a jejich majetek neznamená být agresivní na zvané hosty. Naučte psa hrát si. Je možné, že ve svém dosavadním životě neměl mnoho příležitostí ke hrám s člověkem. I během takových kratochvil, jako je přetahování o hadr nebo o klacek, se pes učí, kam až může ve vašem vzájemném vztahu zajít, i to, že někdy vyhraje přetahovanou pes a jindy pán. Nenechávejte psa vyhrát vždy, abyste nepřišli o autoritu. Nerušte psa při jídle. Hlavně v prvních dnech a týdnech dohlížejte raději na to, aby se k psovi u misky nepřibližovala ani ostatní domácí zvířata, ani děti. I u v jádru hodného psa mohou převládnout instinkty podpořené navíc měsíci nebo léty strádání, a snadno by mohlo dojít k úrazu. Výchova psa K té je třeba trpělivost, důslednost, láska a autorita. Buďte si vědomi své převahy (a nezneužívejte jí). Pes vás poslechne jen tehdy, bude-li vás považovat za vůdce smečky. Psa neučte více povelům najednou, nechte ho odpočinout. Pro požadovaný cvik používejte vždy jen jedno slovo. Když se cvičení nedaří, nedávejte vinu psovi – je možné, že chybu děláte vy. Třeba dáváte jiné signály pohyby svého těla a jiné hlasem. U nalezeného psa vyzkoušejte základní povely a pokud nereaguje, začněte s učením. Chůze na vodítku I pes žijící celoročně na zahradě (a nebo na gauči) by neměl mít problém s chůzí na vodítku, tedy vedle chovatele a bez táhnutí. Štěně nebo doposud polodivoce žijícího psa naučte nejprve na obojek. Později připněte vodítko a začněte s výukou. Pokud si pes sedne, nalákejte ho k chůzi a pak chvalte. Jestliže spěchá a táhne, zastavte ho krátkým škubnutím vodítka. "Sedni!" Vyslovte povel a současně přitlačte rukou zadek psa směrem dolů. Štěně pochválíme i za to, že vydrží sedět pár vteřin, dospělého psa můžeme nechat čekat na pochvalu i několik minut. "Ke mně!" Pes, který se nenaučí správně zareagovat na přivolání, je odsouzen trávit svůj život na vodítku. Štěně se povelu naučí snadno, protože má potřebu být v těsné blízkosti svého pána. Dospělý pes by se měl učit přivolání jen v takovém prostředí, odkud se nemůže zaběhnout. "Zůstaň!" První nácvik provádějte v bytě. Svému psovi dejte pokyn "zůstaň" nebo "čekej" a vyjděte ven. Když pes kňučí nebo škrábe na dveře, reagujte na dění za dveřmi ostrým "fuj!". Do místnosti se vraťte až tehdy, kdy už se pes uklidnil – jinak byste psa naučili přesně opačnému výkladu: Když zakňučím, pán se vrátí. Psa pochvalte a odměňte. Po čase můžete v parku psovi oba poslední pokyny zkombinovat. Psí škola Pokud jste si pořídili pejska a zjistili jste, že nezvládáte jeho výchovu, obraťte se na některou z existujících psích škol. Dnes je "psí školství" na poměrně vysoké úrovni, dokonce i se specializacemi na převýchovu špatně vychovaných psů, nebo najdete ve velkých městech dobře prosperující odborné psí poradny vedené psychology.

Psí řeč - Porozumněte svému mazlíčkovi

Psí ,,řeč"

Proč pes dělá to a ono Každý pes, a to jak čistokrevný, tak nalezený kříženec, dělá čas od času věci, které se chovateli příliš nelíbí. I dlouze šlechtěná plemena mají ve svých genech zakódované zvyky svých dávných vlčích předků a občas jim dají průchod bez ohledu na své pány, na dobré vychování, ušlechtilý původ nebo právě koupený obleček. Kromě hlasu vyjadřuje pes svůj vztah k okolnímu světu také přesně ritualizovanými pohyby těla a mimikou. Nejvýraznějším vyjadřovacím prostředkem jsou ocas a uši, jejichž pomocí dává pes najevo své pocity a nálady. Psi s kupírovanýma ušima nebo ocáskem jsou ochuzeni o to, dávat najevo své přátelství, strach nebo nadřazenost, a rovněž tak i momentální náladu psa těžko rozpozná jeho okolí. Ke kupírování proto přistupujte jen ve skutečně nutných, lékařsky zdůvodněných případech, a nenechte se přemluvit k této amputaci jen na základě pochybných, z lidského hlediska rádoby estetických hledisek. Celým tělem pak pes vyjadřuje přátelství, strach i pokoru; lehnutím si na záda, plížením, chvěním i třeba pomočením. Také obličej psů je důležitý pro vzájemné porozumění. Některá plemena mají mimické schopnosti vyvinutější, jiná méně, ale na rozdíl od jiných zvířat lze porozumět pantomimě všech psích plemen. V ;krajním případě dokáže pes zdůraznit své nelibé pocity vyceněním zubů až po odhalené dásně. Abyste porozuměli svému psovi, musíte pozorovat souhru celého těla, doslova od uší až po špičku ocasu. Je úplně lhostejné, jestli se jedná o čistokrevného psa, nebo naopak o křížence. Strach dává pes najevo ocasem staženým mezi nohy, položenýma ušima, chvěním a případně pomočením. Pokorný pes se plazí se staženým ocasem a naprostou podřízenost dá najevo otočením se na záda. Agresivní pes nejen vrčí, ale cení zuby, má položené až stažené uši, tělo je přikrčené a připravené vyrazit do útoku. Naopak hravý postoj poznáte podle předních tlap natažených na zemi, kdežto zadní končetiny jsou vzpřímené a nedočkavě přešlapují. Vzájemné porozumění psů probíhá podle psům jasných pravidel už po tisíciletí. Přesto zůstává stále ještě dostatečný prostor pro každého psího jedince v tom, nejen jaké místo si ve které smečce najde, ale jak se naučí reagovat i při setkání s jiným psem. Možná právě pes, kterého jste si přivezli z útulku, žil dlouho na ulici a je zvyklý víc než jiný s ostatními psy komunikovat. Pes přivyklý každodennímu kontaktu s ostatními psy na vycházkách bude mnohem méně ohrožen napadnutím ze strany cizího psa, než kdyby byl celoročně izolován na sebevětší zahradě se sebevětším dostatkem jiných podnětů a sociálních kontaktů s lidmi i zvířaty jiného druhu. Řeč těla při setkání dvou psů mnohdy vypadá hrozivě, ale málokdy skončí rvačkou. Je-li tím agresivnějším z dvojice váš pes, jako vůdce jeho smečky ho uklidněte, a v případě, že agresorem je cizí pes, raději si toho svého přivolejte. Pokud už ke rvačce dojde, nikdy nezasahujte rukou. Rovněž člověk dává psovi najevo své pocity a přání pomocí řeči hlasu i těla. Pes rozumí kromě velkého množství slov také intonaci vašeho hlasu, pozná vaši momentální náladu i to, že má pro vás něco udělat. Proto je důležité podporovat v něm tuto schopnost porozumění a na psa často mluvit. Psi také dobře chápou, že hlazení, drbání, jemné mnutí ušních boltců je příjemné nejen pro něho, ale i pro vás. Pes je skutečně šťastný už jen proto, že se vzájemně dotýkáte, a drbání na plecích, u kořene ocasu nebo v blízkosti uší je pro něho dvojnásob milé. Hrabání a otáčení před ulehnutím To, co jsou mnozí chovatelé ochotni pokládat za jakousi formu "natřepávání polštářku" před spaním, je pozůstatek chování ještě z dob, kdy divocí psi spávali ve volné přírodě a museli si svůj úkryt ve vysoké trávě nejprve udusáním připravit. Jejich potomci žijící v polstrovaných koších a zateplených boudách to instinktivně dělají dodnes, i když to má za následek poničení podložek, poškrábání podlah nebo roztrhání koberce. Zahrabávání trusu I když to svádí k představám o čistotnosti vašeho psa, který po sobě trus zahrabe dozajista z hygienických, estetických nebo bezpečnostních důvodů, jde jen o rozšířené značkování území. Všimněte si, že se tak chovají pouze psi-samci a že se nijak zvlášť nesnaží zakrýt svůj trus, naopak – jako by se ho snažili rozptýlit po okolí. Také při setkávacím rituálu, kdy bývá pravidlem konkurenční značkování nejbližšího okolí močí, může docházet k náznaku hrabání. Proto se někteří chovatelé kloní k názoru, že to je jeden z projevů imponujícího chování. Válení se ve výkalech Z lidského pohledu jde o neakceptovatelný zlozvyk, ovšem každý pes má pro něj svůj důvod. Cizí výkal nebo dobře uleželá mršina jsou vítané příležitosti, jak překrýt svůj vlastní pach a stát se zajímavějším pro ostatní psy. Bohužel, psí a lidský čich mají tak rozdílné náhledy na to, co voní a co nikoliv, že pes trpí, cítí-li parfém, kdežto člověku se zvedá žaludek nad výkaly a mršinami dokonce ještě před tím, než se pustí do čištění psa. Požírání výkalů (koprofagie) Požírání výkalů jiných zvířat (či lidí) je přirozeným pozůstatkem chování divokých psů, kteří často požírají nejen trus, ale i obsah střev ulovených býložravců. Tím si doplňují chybějící minerální látky, vitamíny a jiné prospěšné látky, které se nacházejí v natrávené zelené hmotě. Požírání vlastních výkalů je naučené chování, odpozorované od feny, která po štěňatech tímto způsobem "uklízí". Pokud dospělý a dobře živený pes požírá výkaly, může to být ze stresu, z nudy nebo zvědavosti. Když tyto důvody pominou, mluvíme o zlozvyku, který by se měl řešit s veterinářem - i když koprofagie je daleko větším problémem pro majitele než pro psa. Štvanice Mezi další obtížný "zlozvyk" psů patří štvaní zvěře, kol, motocyklů a aut. Zatímco pro štvaní zvěře existují plemena, která jsou k tomu dodnes šlechtěna a cvičena, u většiny ostatních je to z našeho hlediska nechtěný pozůstatek dávné potřeby psů ulovit potravu; v případě cyklistů a motorkářů pak sebevědomá radost z "prchající" kořisti. Zvedání nožičky Při potkávacím rituálu se zdá, jakoby dva psi kroužili kolem nejbližšího sloupu a s vážnou tváří soutěžili, "kdo výš" – i když se potká německý ovčák s trpasličím jezevčíkem. Nejen samci, ale někdy i feny značkují tímto způsobem. Při močení tak vymezují pachovou značkou své území a když je třeba, překrývají značky jiných psů. Pro ten účel jsou nejvhodnější patníky, sloupy veřejného osvětlení, stromy – a bohužel také rohy domů nebo blatníky aut. Honění se za ocasem Psi, kteří se nudí, naučí se tuto hru pro ukrácení dlouhé chvíle, a velmi osamocení psi se mohou do vlastního ocasu i zakousnout. Jsou popsány i případy, kdy se psi z dlouhotrvající nudy sebepoškozovali například ohryzáváním vlastní tlapy. Sáňkování Když pes vsedě zvedne zadní nohy nad zem a s pomocí předních vozí zadek po zemi, říkáme, že sáňkuje. Snaží se tak ulevit od svědění v oblasti konečníku. Měli byste ihned zjistit, co svědění způsobuje – buď "jen" znečištěné a slepené chlupy, ucpané nebo zanícené anální žlázy nebo napadení parazity. Rychlé oddechování Zpravidla nesignalizuje žádnou nemoc, pes se tímto způsobem vyrovnává s vedrem, přestálou námahou nebo rozčilením. Pes má otevřenou tlamu s vyplazeným jazykem, silně sliní a dýchá nárazově a trhaně. Za horkého počasí, kdy pes vyrovává tělesnou teplotu dlouhodobě, odpařuje tak z těla hodně tekutin a musíte dbát na dostatečné množství čerstvé vody. Kousnutí do paty Při přátelské honičce se snaží pronásledující "štípnout" do paty pronásledovaného psa. I to je pozůstatek po dávných předcích – stejným způsobem se honí i dnešní mladí vlci. Štěkání Divoce žijící psovité šelmy neštěkají, z čehož někteří vědci usuzují, že štěkání vzniklo právě kvůli dorozumívání s lidmi. Štěkání pak bylo prvními "šlechtiteli" podporováno u plemen, která byla využívána jako hlídači. Štěkání může znamenat nejen hlášení něčeho neobvyklého při hlídání, ale ukazuje také otevřenou agresi a nebo naopak - výraz dobré nálady při hře, na procházce nebo radosti se shledání. Obecně platí, že čím rychleji a výše pes štěká, tím více je rozrušený. Jsou známy výsledky výzkumů, podle kterých i lidé, kteří doposud neměli žádné zkušenosti se psy, měli jen na základě poslechu různých typů štěkání určit, k jakým situacím se štěkot vztahuje – zda k očekávání žrádla, ke hře s jinými psy nebo kvůli osamění. Naprostá většina pokusných osob přiřadila ukázky štěkání správně k příslušným situacím, a to i když šlo o lidi, kteří psa nikdy neměli. Z toho se usuzuje, že psí štěkot je každému člověku srozumitelný. Skučení U většiny psů znamená hlavně a jedině výraz bolesti. Kňučení Vysokými kňučivými zvuky, které mohou přecházet až do jakéhosi pískání, naznačuje pes, že něco naléhavě potřebuje; např. vyvenčit nebo odejít za hárající fenou v sousedství. Vytí Výraz samoty nebo také lásky k vyvolené. Je známo i radostné vytí na pozdrav. Vrčení Je to převážně varovný signál, kterým pes oznamuje svému okolí, že je útočně naladěn. Mnozí psi však vrčí jen "jako", např. při přátelském přetahování s pánem o uzel. Nakolik je vrčení hrozbou, poznáme z dalších, neverbálních příznaků. Vrčení může být hluboké a výhružné, ale někdy může připomínat spíše spokojené předení, když pán drbe psa na zádech. Mnohé z hlasových projevů předvede pes i na pánův povel, ale většinou se řídí svými instinkty. Pokud se ocitnete ve společnosti cizího psa, dejte na své instinkty i vy a nenechte se uchlácholit jeho majitelem, že znepokojivé zvuky vlastně nic neznamenají... A na závěr, proč má vlčí drápek? I vlčí drápek (paspárek) je atavistický pozůstatek vlčího původu. Kříženci vykazují častěji než psi čistokrevní podobné historické památky na předky. Paspárek je vysoký drápek na vnitřní straně zadních nohou, nedotýkající se země, ale pes se o něj může poranit nebo si jej zatrhnout. Pak je třeba vlčí drápek odoperovat. 

Bonitace

Bonitace se mohou zúčastnit všichni jedinci s PP, kteří k uvedenému datu (datum konání bonitace) dovršili 12 měsíců věku. Do chovu mohou být však zařazeni až po dovršení 15 měsíců. Při bonitaci je třeba předložit průkaz původu,u Českomoravského klubu Yorkčírských teriérů také jeho fotokopii a fotografii psa / feny. Bonitace je vlastně zkouška chovnosti, při které je jedinec zvážen, změřen a jsou o něm zapsány veškeré údaje do bonitační karty - viz níže. Tyto informace slouží poradci chovu i chovateli a jsou rozhodující pro výběr chovného partnera. Pro bonitace není již podmínkou účast na výstavě. Doporučujeme vám však se nějaké výstavy zúčastnit. Asi nikdo nedokáže být dostatečně kritický ke svému miláčkovi. Na výstavě - stačí krajská nebo oblastní, nemusí to být zrovna mezinárodní - nejlépe zjistíte jaké vady váš miláček má a nebudete nepříjemně překvapeni. Chcete-li se zúčastnit bonitace od Českomoravského klubu Yorkšírských teriérů nemusíte nikam nic posílat. Vezměte s sebou průkaz původu – originál a jeho fotokopii a barevnou fotografii bonitovaného jedince. Bonitovaný jedinec musí být v perfektní kondici, a to jak zdravotní, tak exteriérové. Pro účast na bonitaci od I.CZ Yorkshire terrier clubu je nutné nejméně 3 týdny předem zaslat přihlášku s fotokopií rodokmenu,který musí být podepsán chovatelem i majitelem.Na bonitaci očkovací průkaz sebou,pes musí být v imunitě proti vzteklině.Pokud jste členem klubu přinést sebou také stvrzenku o zaplacení členského příspěvku.Na bonitaci bude na Vaše náklady pořízena fotografie bonitovaného jedince. Bonitace pro rok 2008 od I.CZ Yorkshire terrier clubu: 29.3.2008:místo konání bude upřesněno 3.5.2008:Lysá nad Labem-při Klubové výstavě 7.6.2008:Morava-Restaurace u Pěgřimků,Horní Těrlicko,Dlouhá 313(u Havířova)bonitace se koná od 10.00.hod. 20.7.2008:při Speciální výstavě v Mladé Boleslavi 6.9.2008:při Klubové výstavě v Mladé Boleslavi 29.11.2008:místo konání bude upřesněno 

BŘEZOST A POROD PEJSKŮ:

Než se narodí PES, aneb Co udělat pro úspěšné KRYTÍ Nejnižší věkovou hranicí pro první krytí jsou dva roky, horním limitem pro první vrh bývají většinou čtyři roky (podle příslušného plemene). Protože feny většinou barví dvakrát do roka - některá plemena jen jednou ročně, např. basenži, může majitel naplánovat narození štěňat do konkrétního ročního období, podle nabídek zájemců o štěňata nebo podle svých časových možností. Den D: krytí Samotné barvení trvá tři týdny. V prvním týdnu fena mírně krvácí z pochvy, ve druhém krvácení ustává. Na konci druhého týdne, zhruba mezi desátým a třináctým dnem, je fenka připravená k nakrytí. Existuje však mnoho výjimek jak mezi plemeny, tak i mezi jednotlivými fenami. Některé fenky nebarví vůbec nebo málo a čistí se tak dokonale, že lze jen těžko poznat první den hárání. U některých z nich lze pak poznat připravenost ke krytí tím, když při podrbání pod zádí reagují zdvižením ocasu a jeho vytočením do strany – což ovšem jiné fenky dělají po celou dobu hárání. Nejjistější metodou určení plodného období jsou tedy krevní testy, a to zejména tehdy, když je cesta za krycím psem dlouhá či jinak komplikovaná, nebo pokud při předchozím pokusu nedošlo k oplodnění ani po úspěšném krytí. Při prvních známkách barvení je třeba kontaktovat majitele psa a domluvit zatím předběžný termín krytí, který se v průběhu následujícího týdne upřesní. V pravý den, většinou je to desátý den hárání, se dostaví majitel se svou fenkou k majiteli chovného psa. Psi všeobecně jsou na svém území jistější, takže samec bude ke svému úkolu přistupovat ve svém teritoriu sebejistěji a naopak fenka se podřídí spíše na návštěvě než doma. Je vhodné krytí opakovat ještě dvanáctý den hárání. Průběh samotného krytí bývá rozmanitý jako život sám. Některé páry nijak zvlášť neokolkují a rovnou přistupují k páření, jiné spolu dlouhé hodiny dovádějí. Majitelé by měli zabránit zbytečnému vyčerpávání psů, protože zvýšená fyzická zátěž může vést k únavě a ztrátě zájmu o krytí, a to jak ze strany psa, tak feny. Chovatel-začátečník by měl volit dostatečně zkušeného majitele druhého psa, stejně jako k poprvé připouštěným fenám vybereme ostřílenější protějšek a naopak. Úspěšné spojení proběhne tehdy, pronikne-li penis psa do pochvy feny. Takzvané svázání je způsobeno tím, že výrazně zduřený penis zůstane po jistou dobu pevně spojen se suchou a lepivou poševní sliznicí feny. Délka svázání, ke kterému však vůbec nemusí dojít, nebo naopak trvá až tři čtvrtě hodiny, nemá žádný vliv na oplodnění. Pes během této doby přehodí jednu zadní nohu přes hřbet feny a pár se o sebe vzájemně opře záděmi. Nezkušené fenky mohou být netrpělivé nebo zpanikaří a budou se chtít co nejdříve od psa oddělit, nebo si naopak lehají k odpočinku. To však může vést k poranění obou psů, takže je vhodné možným rizikům předejít a fenku raději držet za obojek. Pokud hodlá žádat majitel fenky o rodokmeny pro štěňata a tedy o úřední registraci vrhu, je nutné podepsat majitelem psa oficiální potvrzení o krytí a do osmi dnů je odeslat poradci chovu. Březost Jestli bylo krytí úspěšné, pozná zkušený veterinář pohmatem už v 28. dnu březosti. Ultrazvukem už je dokonce možné zjistit přibližný počet štěňat. I chovatel-začátečník rozpozná březost své feny prostým pohledem mezi pátým a šestým týdnem - nejprve podle zduřelých struků, později podle zvětšeného břicha. Velikost břicha není závislá na počtu štěňat, spíše bývá ovlivněna množstvím zadržovaných tekutin nebo plodové vody. Kromě fyzických změn jsou na feně patrné i psychické známky její březosti, a to v jejím vztahu k majiteli i k ostatním psům. Některé feny jsou psychicky závislejší na chovateli, jiné jsou klidné až flegmatické. Březí fenka žijící ve smečce s jinými psy může naopak začít projevovat dominantní sklony a hlavně k ostatním fenám být i agresivní. Je to instinktivní chování, které jí má zajistit vyšší postavení v hierarchii smečky a tím i dostatek potravy po narození štěňat. Jakmile má chovatel jistotu, že se krytí podařilo, připraví si porodní bednu a začne na ni fenku zvykat. Březost trvá průměrně 63 dní, ale záleží na počtu štěňat. Vícečetné porody mohou začít už 59. den, a naopak méněčetné vrhy posunují porod až k hranici 69 dnů. Březí feně je třeba podávat vyváženou stravu. Důležité je nepřekrmovat, protože tloušťka by spolu s váhou štěňat ještě více zatěžovala klouby psa a navíc by mohla zkomplikovat porod. Podávat lze speciální hotovou stravu určenou pro březí feny a denní dávku rozdělit do několika menších během dne. Nenarozená štěňata totiž omezují kapacitu i pohyb střev a žaludku feny. Pokud má fenka k dispozici příslušné kompletní krmení, není vhodné jí dodávat další vitamínové doplňky. Během březosti se fenky nesmějí odčervovat. Prostředky proti vnitřním a dokonce i zevním parazitům mohou totiž svými druhotnými účinky nevratně poškodit plody. Březí fenu a štěňata mohou ohrozit i výpary barev a laků, takže se majitelé v tomto období musejí vyvarovat podobných činností. Mělo by být samozřejmostí nevystavovat březí fenku stresovým situacím, které mohou nastat při výstavách, stěhování nebo návštěvách většího počtu neznámých lidí. Březí fenka musí mít častější přístup ven, protože více močí. Také procházky je vhodné rozdělit na několik kratších. Fenka se při procházkách i při hrách s ostatními psy nesmí unavit. Je vhodné s předstihem zjistit, jestli je dosavadní veterinář ochoten být v plánovaném termínu porodu k dispozici i během noci nebo o víkendu, a případně si včas zajistit odbornou pomoc jinde. Co musí obsahovat POTVRZENÍ O KRYTÍ Správně a plně provedené krytí potvrzuje majitel psa vystavením potvrzení o krytí. Potvrzuje v něm svým podpisem, že byl očitým svědkem krytí. Pokud plemenná kniha té které země předepisuje určité formuláře, ve kterých je vrh zapisován, je věcí majitele feny tyto formuláře obstarat, řádně vyplnit a předložit majiteli psa k podpisu. Toto potvrzení o krytí musí v každém případě obsahovat: a) jméno a číslo zápisu plemenné knihy krycího psa b) jméno a číslo zápisu plemenné knihy feny c) jméno a adresu majitele, popř. držitele krycího psa d) jméno a adresu majitele feny v době krytí, eventuálně datum získání feny e) místo a datum uskutečněného krytí f) podpisy majitele, eventuálně držitele psa a majitele feny g) pokud plemenná kniha požaduje pro zápis štěňat ověřenou fotokopii nebo ověřený výtah z plemenné knihy vztahující se ke krycímu psovi, musí majitel psa poskytnout takový dokument majiteli feny bezplatně Z Mezinárodního chovatelského řádu F.C.I. Březost a porod u feny Březost (gravidita) feny Březost začíná oplodněním, jehož přesný termín lze stěží stanovit. Svolnost feny k páření trvá totiž několik dní, životaschopnost spermií trvá až 6 dní a vajíčka jsou po ovulaci schopna oplození 2-3 dny. Průměrná doba březosti u fen je 63 dní s rozpětím +- 6 dní. Přitom porody v termínu 58. až 60.den březosti označujeme za předčasné a porody v termínu 66. až 70. den za přenášení. Zralost plodů je určována jejich schopností přežít ve vnějším prostředí – dýchat atmosférický kyslík, přijímat potravu, vyměšovat, apod. Tato schopnost je podmíněna zralostí plicního epitelu, kterou plod dosáhne v 58. dni březosti. Březost lze nejdříve diagnostikovat ultrazvukovým vyšetřením od 21. dne. Mezi příznaky březosti patří opatrnost, žravost, zvětšení dutiny břišní, zvětšení mléčné žlázy a vulvy, případně tvorba mléčného sekretu v mléčných žlázách. Porod štěňat u feny Pro pochopení mechanismu porodu je třeba alespoň krátce zmínit základní rozdíl mezi stavbou pohlavních orgánů u psa a člověka. U feny je děloha složena ze dvou děložních rohů spojujících se do děložního těla, které pokračuje krčkem dělohy a pochvou. Každé štěně se vyvíjí v samostatném plodovém obalu se samostatnou placentou. Určit přesný termín porodu je velmi složité, odvíjí se od termínu oplození, v průměru 63. den březosti. Porod probíhá ve 3 fázích: Přípravná fáze: Celková délka přípravné fáze je 3 až 12 hodin, u poprvé rodících nebo nadměrně nervózních fen se může prodloužit až na 24 hodin. V této fázi je potřeba vytvořit podmínky pro porod. Většina porodů však probíhá v nočních hodinách. Typickým příznakem v této fázi je pokles tělesné teploty o 1 až 1,5 C. Pokles teploty přetrvává několik hodin, potom teplota opět stoupne na normální hodnotu. Od této doby můžete očekávat první štěně do 12 hodin. Před nastávajícím porodem začíná být fena neklidná, ohlíží se, může se chvět, má bolesti, zrychleně dýchá, častěji močí, olizuje si vulvu, vyhledává přítomnost majitele, či naopak klidná místa. Můžeme pozorovat první lehčí stahy břišního lisu. Fena zpravidla nepřijímá potravu. V této fázi je již vulva zduřelá, objevuje se špinění, z krčku dělohy se uvolňuje hlenová zátka, což pozorujeme jako výtok většího množství hlenu. Dochází i k prvním stahům dělohy. Porod štěňat Každé štěně je vypuzováno v samostatných porodních cyklech. Optimální interval mezi porody jednotlivých štěňat je 15-20 minut. V toleranci jsou intervaly 2 až 3 hodiny. U mnohočetných vrhů se ke konci porodu intervaly mezi štěňaty prodlužují. Pokud je však fena u delších intervalů klidná a intenzivně netlačí nebo neodešla plodová voda, víceméně nehrozí žádné nebezpečí. Při vypuzování dochází k intenzívním peristaltickým stahům na děloze. Plodové obaly jsou tlačeny na vnitřní branku děložního krčku. Zvýšený tlak tekutiny v prvním plodovém vaku zpravidla vyvolá jeho prasknutí a výtok plodové vody. To je pro chovatele informací, že štěně vstupuje do děložního krčku. Po odchodu plodové vody by mělo být štěně vypuzeno nejpozději do jedné hodiny. Je důležité, aby nedošlo k nedostatku kyslíku (hypoxii). Štěně musí projít nejkritičtějším místem děložního krčku co nejrychleji. Zvláště důležité je rychlé vybavení při zadní poloze (zadními nožkami), kdy dochází ke kompresi pupeční šňůry o pánevní dno a štěně, které se začne dusit tím, že nemá zajištěn přísun okysličené krve. Ve snaze nadechnout se, vdechne plodovou vodu a zahltí se. Štěňata vycházejí v poloze přední (hlavičkou) nebo zadní (nožkami) v poměru 60 : 40. Po vypuzení mláděte fena překousne pupeční šňůru a olizuje štěně. Tak z něj odstraňuje plodové obaly a stimuluje dýchání. Vypuzení lůžka (placenty) Těsně po porodu štěněte (nebo současně s ním) dochází k vypuzení lůžka. Pokud však dojde při porodu k přetržení pupeční šňůry, lůžko zpravidla zůstává v děloze a teprve s dalšími stahy se oddělí a je vypuzeno ven. Běžně je lůžko vypuzeno do 5 až 15 minut po porodu štěněte. Vzhledem k tomu, že se střídají při porodu oba děložní rohy, může se stát, že jedno nebo více lůžek je vypuzeno najednou až po porodu několika štěňat. Odchod poslední placenty je ukončen do 2–3 hodin po porodu posledního mláděte. Placenty fena většinou požírá. Mezním limitem pro vypuzení lůžka po porodu posledního štěněte je 6 až 12 hodin. Po této době již dochází k velmi rychlému rozkladu lůžka a zadržených lochií (očistky) a vzniká reálné nebezpečí bakteriální infekce dělohy, která může fenku ohrozit i na životě. Celková doba porodu se podle počtu štěňat pohybuje v rozpětí 2-24 hodin. Šestinedělí Poporodní výtok obvykle trvá 2 až 3 týdny (ojediněle až 6 týdnů). Normální očistky jsou zelené až červenohnědé a nemají nepříjemný zápach. Výtok spojený se zánětem dělohy je hnisavý a nepříjemně zapáchá. Kompletní involuce (zavinutí) dělohy je ukončena do 3. měsíce po porodu. Co dělat při porodu štěněte Doporučujeme se před očekávaným porodem domluvit s Vaším veterinářem, aby byl v průběhu porodu na telefonu a mohli jste s ním tak konzultovat průběh porodu. Při fyziologickém (nekomplikovaném) porodu není třeba asistence. Je však lepší průběh celého porodu sledovat a v případě potřeby zasáhnout. Fenku v průběhu porodu uklidňujte, mluvte na ni klidným hlasem, eliminujte rušivé podněty. Buďte k fence citliví a do průběhu porodu zasahujte jen tak, jak je jí to příjemné. To samé platí o manipulaci se štěňátky. Porod štěněte Je-li štěně již částečně venku, můžete jemným tahem dopomoci k jeho porození. Po narození, pokud to fena neudělá sama, vybavte štěně z plodových obalů. Podvažte pupeční šňůru asi 1 cm od bříška, ustřihněte 1 cm od podvazu směrem k placentě a zdesinfikujte. Pokud fenka nechce štěně olizovat, jemnou masáží tělíčka měkkým hadříkem štěňátko stimulujte k dýchání. Tím jej zároveň vysušíte. Pokud štěně normálně dýchá a začne se hlasově projevovat, je jeho stav dobrý. Kontrola štěněte Zkontrolujte zjevné genetické vady, jako je rozštěp patra uvnitř tlamičky, rozštěp páteře nebo jiné anatomické vady např. deformity na končetinách. Štěně zvažte, zapište si váhu a rozlišující znaky, pohlaví a čas porodu. Štěně můžete označit barevnou stužkou. Štěňátka zapisujte v pořadí, v jakém se narodila. Poté štěně přiložte fence k čistým strukům. Zdravé štěně se správně vyvinutými reflexy se velmi rychle přisaje. Porod placenty Fenku nechte odpočinout a očekávejte porod lůžka, pokud nebylo vypuzeno při porodu štěněte. Kontrolujte, zda souhlasí počet štěňat a počet lůžek. Po zadržení lůžka více jak 12 hodin dochází k jeho velmi rychlému rozkladu a k nebezpečí bakteriální infekce dělohy, která může fenku ohrozit i na životě, jak se již zmiňujeme v předchozím textu. Porozená lůžka odstraňujte. Některé feny je požírají, při větším množství lůžek však může u feny dojít ke zvracení. Po porodu Po ukončení porodu nechte fenku odpočinout. Je vhodné do 24 hod po porodu nechat fenku zkontrolovat veterinářem, zda jsou porozena opravdu všechna štěňata. Nejlépe je pozvat veterináře do domácnosti, aby se fenka nastresovala odloučením od štěňat, která může veterinární lékař také zkontrolovat. Seznam věcí potřebných k porodu Záleží na tom, jak velká fena rodí, kolik se narodí štěňat a v jakém prostředí je porod veden. Podle těchto skutečností upravte množství materiálu. Doporučujeme vést porod na klidném teplém místě s omyvatelnou podlahou. K porodu byste měli mít připraveny tyto věci: * měkké hadříky nebo buničinu na osušení štěňat * bavlnku nebo silnější niť na podvázání pupeční šňůry * desinfekci na pupečník * nůžky na přestřižení pupeční šňůry a ustřižení podvazu * odsávačku hlenů pro kojence na odsátí plodové vody z tlamičky a nosu * váhu, nejlépe digitální kuchyňskou s vysokou přesností * odpadkový koš nebo pytel na odpad * potřeby na průběžný úklid * starou deku pro fenu a narozená štěňátka * porodní box, který slouží pro udržení štěňat v omezeném prostoru a pohodlnému kojení (je důležitý především u velkých plemen a pro vícečetné vrhy). Jedná se o dřevěnou ohrádku přiměřené výšky, aby fena mohla pohodlně překročit, naopak štěňata nikoliv. Ve výšce cca 20-30 cm by podél celého boxu na vnitřní straně mělo být asi 20-30 cm široké prkno pro ochranu štěňat před zalehnutím. Velikost boxu závisí především na velikosti plemene. * psací potřeby pro zapisování porodní váhy a poznámek, které Vám později pomohou odlišit jednotlivá štěňata * barevné stužky k rozlišení štěňat * telefonní číslo na ochotného veterináře.

 

další článek který jsem oběvila na internetu

Než se narodí PES, aneb Co udělat pro úspěšné KRYTÍ

Nejnižší věkovou hranicí pro první krytí jsou dva roky, horním limitem pro první vrh bývají většinou čtyři roky (podle příslušného plemene). Protože feny většinou barví dvakrát do roka - některá plemena jen jednou ročně, např. basenži, může majitel naplánovat narození štěňat do konkrétního ročního období, podle nabídek zájemců o štěňata nebo podle svých časových možností.


Den D: krytí

Samotné barvení trvá tři týdny. V prvním týdnu fena mírně krvácí z pochvy, ve druhém krvácení ustává. Na konci druhého týdne, zhruba mezi desátým a třináctým dnem, je fenka připravená k nakrytí. Existuje však mnoho výjimek jak mezi plemeny, tak i mezi jednotlivými fenami. Některé fenky nebarví vůbec nebo málo a čistí se tak dokonale, že lze jen těžko poznat první den hárání. U některých z nich lze pak poznat připravenost ke krytí tím, když při podrbání pod zádí reagují zdvižením ocasu a jeho vytočením do strany – což ovšem jiné fenky dělají po celou dobu hárání. Nejjistější metodou určení plodného období jsou tedy krevní testy, a to zejména tehdy, když je cesta za krycím psem dlouhá či jinak komplikovaná, nebo pokud při předchozím pokusu nedošlo k oplodnění ani po úspěšném krytí.

Při prvních známkách barvení je třeba kontaktovat majitele psa a domluvit zatím předběžný termín krytí, který se v průběhu následujícího týdne upřesní. V pravý den, většinou je to desátý den hárání, se dostaví majitel se svou fenkou k majiteli chovného psa. Psi všeobecně jsou na svém území jistější, takže samec bude ke svému úkolu přistupovat ve svém teritoriu sebejistěji a naopak fenka se podřídí spíše na návštěvě než doma. Je vhodné krytí opakovat ještě dvanáctý den hárání.

Průběh samotného krytí bývá rozmanitý jako život sám. Některé páry nijak zvlášť neokolkují a rovnou přistupují k páření, jiné spolu dlouhé hodiny dovádějí. Majitelé by měli zabránit zbytečnému vyčerpávání psů, protože zvýšená fyzická zátěž může vést k únavě a ztrátě zájmu o krytí, a to jak ze strany psa, tak feny. Chovatel-začátečník by měl volit dostatečně zkušeného majitele druhého psa, stejně jako k poprvé připouštěným fenám vybereme ostřílenější protějšek a naopak.

Úspěšné spojení proběhne tehdy, pronikne-li penis psa do pochvy feny. Takzvané svázání je způsobeno tím, že výrazně zduřený penis zůstane po jistou dobu pevně spojen se suchou a lepivou poševní sliznicí feny. Délka svázání, ke kterému však vůbec nemusí dojít, nebo naopak trvá až tři čtvrtě hodiny, nemá žádný vliv na oplodnění. Pes během této doby přehodí jednu zadní nohu přes hřbet feny a pár se o sebe vzájemně opře záděmi. Nezkušené fenky mohou být netrpělivé nebo zpanikaří a budou se chtít co nejdříve od psa oddělit, nebo si naopak lehají k odpočinku. To však může vést k poranění obou psů, takže je vhodné možným rizikům předejít a fenku raději držet za obojek.

Pokud hodlá žádat majitel fenky o rodokmeny pro štěňata a tedy o úřední registraci vrhu, je nutné podepsat majitelem psa oficiální potvrzení o krytí a do osmi dnů je odeslat poradci chovu.

Březost

Jestli bylo krytí úspěšné, pozná zkušený veterinář pohmatem už v 28. dnu březosti. Ultrazvukem už je dokonce možné zjistit přibližný počet štěňat. I chovatel-začátečník rozpozná březost své feny prostým pohledem mezi pátým a šestým týdnem - nejprve podle zduřelých struků, později podle zvětšeného břicha. Velikost břicha není závislá na počtu štěňat, spíše bývá ovlivněna množstvím zadržovaných tekutin nebo plodové vody. Kromě fyzických změn jsou na feně patrné i psychické známky její březosti, a to v jejím vztahu k majiteli i k ostatním psům. Některé feny jsou psychicky závislejší na chovateli, jiné jsou klidné až flegmatické. Březí fenka žijící ve smečce s jinými psy může naopak začít projevovat dominantní sklony a hlavně k ostatním fenám být i agresivní. Je to instinktivní chování, které jí má zajistit vyšší postavení v hierarchii smečky a tím i dostatek potravy po narození štěňat.

Jakmile má chovatel jistotu, že se krytí podařilo, připraví si porodní bednu a začne na ni fenku zvykat. Březost trvá průměrně 63 dní, ale záleží na počtu štěňat. Vícečetné porody mohou začít už 59. den, a naopak méněčetné vrhy posunují porod až k hranici 69 dnů.

Březí feně je třeba podávat vyváženou stravu. Důležité je nepřekrmovat, protože tloušťka by spolu s váhou štěňat ještě více zatěžovala klouby psa a navíc by mohla zkomplikovat porod. Podávat lze speciální hotovou stravu určenou pro březí feny a denní dávku rozdělit do několika menších během dne. Nenarozená štěňata totiž omezují kapacitu i pohyb střev a žaludku feny. Pokud má fenka k dispozici příslušné kompletní krmení, není vhodné jí dodávat další vitamínové doplňky.

Během březosti se fenky nesmějí odčervovat. Prostředky proti vnitřním a dokonce i zevním parazitům mohou totiž svými druhotnými účinky nevratně poškodit plody. Březí fenu a štěňata mohou ohrozit i výpary barev a laků, takže se majitelé v tomto období musejí vyvarovat podobných činností.

Mělo by být samozřejmostí nevystavovat březí fenku stresovým situacím, které mohou nastat při výstavách, stěhování nebo návštěvách většího počtu neznámých lidí.

Březí fenka musí mít častější přístup ven, protože více močí. Také procházky je vhodné rozdělit na několik kratších. Fenka se při procházkách i při hrách s ostatními psy nesmí unavit.

Je vhodné s předstihem zjistit, jestli je dosavadní veterinář ochoten být v plánovaném termínu porodu k dispozici i během noci nebo o víkendu, a případně si včas zajistit odbornou pomoc jinde.

Co musí obsahovat

POTVRZENÍ O KRYTÍ

Správně a plně provedené krytí potvrzuje majitel psa vystavením potvrzení o krytí. Potvrzuje v něm svým podpisem, že byl očitým svědkem krytí.
Pokud plemenná kniha té které země předepisuje určité formuláře, ve kterých je vrh zapisován, je věcí majitele feny tyto formuláře obstarat, řádně vyplnit a předložit majiteli psa k podpisu.

Toto potvrzení o krytí musí v každém případě obsahovat:
a) jméno a číslo zápisu plemenné knihy krycího psa
b) jméno a číslo zápisu plemenné knihy feny
c) jméno a adresu majitele, popř. držitele krycího psa
d) jméno a adresu majitele feny v době krytí, eventuálně datum získání feny
e) místo a datum uskutečněného krytí
f)  podpisy majitele, eventuálně držitele psa a majitele feny
g) pokud plemenná kniha požaduje pro zápis štěňat ověřenou fotokopii nebo ověřený výtah z plemenné knihy vztahující se ke krycímu psovi, musí majitel psa poskytnout takový dokument majiteli feny bezplatně

Z Mezinárodního chovatelského řádu F.C.I.

Březost a porod u feny

Březost (gravidita) feny

Březost začíná oplodněním, jehož přesný termín lze stěží stanovit. Svolnost feny k páření trvá totiž několik dní, životaschopnost spermií trvá až 6 dní a vajíčka jsou po ovulaci  schopna oplození 2-3 dny. Průměrná doba březosti u fen je 63 dní s rozpětím +- 6 dní. Přitom porody v termínu 58. až 60.den březosti označujeme za předčasné a porody v termínu 66. až 70. den za přenášení. Zralost plodů je určována jejich schopností přežít ve vnějším prostředí – dýchat atmosférický kyslík, přijímat potravu, vyměšovat, apod. Tato schopnost je podmíněna zralostí plicního epitelu, kterou plod dosáhne v 58. dni březosti. Březost lze nejdříve diagnostikovat ultrazvukovým vyšetřením od 21. dne. Mezi příznaky březosti patří opatrnost, žravost, zvětšení dutiny břišní, zvětšení mléčné žlázy a vulvy, případně tvorba mléčného sekretu v mléčných žlázách.

Porod štěňat u feny

 Pro pochopení mechanismu porodu je třeba alespoň krátce zmínit základní rozdíl mezi stavbou pohlavních orgánů u psa a člověka. U feny je děloha složena ze dvou děložních rohů spojujících se do děložního těla, které pokračuje krčkem dělohy a pochvou. Každé štěně se vyvíjí v samostatném plodovém obalu se samostatnou placentou.

 Určit přesný termín porodu je velmi složité, odvíjí se  od termínu oplození, v průměru 63. den březosti. 

Porod probíhá ve 3 fázích:

Přípravná fáze:  Celková délka přípravné fáze je 3 až 12 hodin, u poprvé rodících nebo nadměrně nervózních fen se může prodloužit až na 24 hodin. V této fázi je potřeba vytvořit podmínky pro porod. Většina porodů však probíhá v nočních hodinách. Typickým příznakem v této fázi je pokles tělesné teploty o 1 až 1,5 C. Pokles teploty přetrvává několik hodin, potom teplota opět stoupne na normální hodnotu. Od této doby můžete očekávat první štěně do 12 hodin. 

   Před nastávajícím porodem začíná být fena neklidná, ohlíží se, může se chvět, má bolesti, zrychleně dýchá, častěji močí, olizuje si vulvu, vyhledává přítomnost majitele, či naopak klidná místa. Můžeme pozorovat první lehčí stahy břišního lisu. Fena zpravidla nepřijímá potravu.

V této fázi je již vulva zduřelá, objevuje se špinění, z krčku dělohy se uvolňuje hlenová zátka, což pozorujeme jako výtok většího množství hlenu. Dochází i k prvním stahům dělohy.

Porod štěňat

Každé štěně je vypuzováno v samostatných porodních cyklech. Optimální interval mezi porody jednotlivých štěňat je 15-20 minut. V toleranci jsou intervaly 2 až 3 hodiny. U mnohočetných vrhů se ke konci porodu intervaly mezi štěňaty prodlužují. Pokud je však fena u delších intervalů klidná a intenzivně netlačí nebo neodešla plodová voda, víceméně nehrozí žádné nebezpečí.

   Při vypuzování  dochází k intenzívním peristaltickým stahům na děloze. Plodové obaly jsou tlačeny na vnitřní branku děložního krčku. Zvýšený tlak tekutiny v prvním plodovém vaku zpravidla vyvolá jeho prasknutí a výtok plodové vody. To je pro chovatele informací, že štěně vstupuje do děložního krčku. Po odchodu  plodové vody by mělo být štěně vypuzeno nejpozději do jedné hodiny. Je důležité, aby nedošlo k nedostatku kyslíku (hypoxii). Štěně musí projít nejkritičtějším místem děložního krčku co nejrychleji. Zvláště důležité je rychlé vybavení při zadní poloze (zadními nožkami), kdy dochází ke kompresi pupeční šňůry o pánevní dno a štěně, které se začne dusit tím, že nemá zajištěn přísun okysličené krve. Ve snaze nadechnout se, vdechne plodovou vodu a zahltí se.

   Štěňata vycházejí v poloze  přední (hlavičkou) nebo zadní (nožkami) v poměru 60 : 40. Po vypuzení mláděte fena překousne pupeční šňůru a olizuje štěně. Tak z něj odstraňuje plodové obaly a stimuluje dýchání.

 

Vypuzení lůžka (placenty)

Těsně po porodu štěněte (nebo současně s ním) dochází k vypuzení lůžka. Pokud však dojde při porodu k přetržení pupeční šňůry, lůžko zpravidla zůstává v děloze a teprve s dalšími stahy se oddělí a je vypuzeno ven. Běžně je lůžko vypuzeno do 5 až 15 minut po porodu štěněte. Vzhledem k tomu, že se střídají při porodu oba děložní rohy, může se stát, že jedno nebo více lůžek je vypuzeno najednou až po porodu několika štěňat. Odchod poslední placenty je ukončen do 2–3 hodin po porodu posledního mláděte. Placenty fena většinou požírá. Mezním limitem pro vypuzení lůžka po porodu posledního štěněte je 6 až 12 hodin. Po této době již dochází k velmi rychlému rozkladu lůžka a zadržených lochií (očistky) a vzniká reálné nebezpečí bakteriální infekce dělohy, která může fenku ohrozit i na životě. Celková doba porodu se podle počtu štěňat pohybuje v rozpětí 2-24 hodin.

 

Šestinedělí

Poporodní výtok obvykle trvá 2 až 3 týdny (ojediněle až 6 týdnů). Normální očistky jsou zelené až červenohnědé a nemají nepříjemný zápach. Výtok spojený se zánětem dělohy je hnisavý a nepříjemně zapáchá. Kompletní involuce (zavinutí) dělohy je ukončena do 3. měsíce po porodu.

Co dělat při porodu štěněte

 

 Doporučujeme se před očekávaným porodem domluvit s Vaším veterinářem, aby byl v průběhu porodu na telefonu a mohli jste s ním tak konzultovat průběh porodu. Při fyziologickém (nekomplikovaném) porodu není třeba asistence. Je však lepší průběh celého porodu sledovat a v případě potřeby zasáhnout. Fenku v průběhu porodu uklidňujte, mluvte na ni klidným hlasem, eliminujte rušivé podněty. Buďte k fence citliví a do průběhu porodu zasahujte jen tak, jak je jí to příjemné. To samé platí o manipulaci se štěňátky.

 

Porod štěněte

 

Je-li štěně již částečně venku, můžete jemným tahem dopomoci k jeho porození. Po narození, pokud to fena neudělá sama, vybavte štěně z plodových obalů. Podvažte pupeční šňůru asi 1 cm od bříška, ustřihněte 1 cm od podvazu směrem k placentě a zdesinfikujte. Pokud fenka nechce štěně olizovat, jemnou masáží tělíčka měkkým hadříkem štěňátko stimulujte k dýchání. Tím jej zároveň vysušíte. Pokud štěně normálně dýchá a začne se hlasově projevovat, je jeho stav dobrý.

 

Kontrola štěněte

 

   Zkontrolujte zjevné genetické vady, jako je rozštěp patra uvnitř tlamičky, rozštěp páteře nebo jiné anatomické vady např. deformity na končetinách. Štěně zvažte, zapište si váhu a rozlišující znaky, pohlaví a čas porodu. Štěně můžete označit barevnou stužkou. Štěňátka zapisujte v pořadí, v jakém se narodila. Poté štěně přiložte fence k čistým strukům. Zdravé štěně se správně vyvinutými reflexy se velmi rychle přisaje.

 

Porod placenty

 

   Fenku nechte odpočinout a očekávejte porod lůžka, pokud nebylo vypuzeno při porodu štěněte. Kontrolujte, zda souhlasí počet štěňat a počet lůžek. Po zadržení lůžka více jak 12 hodin dochází k jeho velmi rychlému rozkladu a k nebezpečí bakteriální infekce dělohy, která může fenku ohrozit i na životě, jak se již zmiňujeme v předchozím textu. Porozená lůžka odstraňujte. Některé feny je požírají, při větším množství lůžek však může u feny dojít ke zvracení.

 

Po porodu

 

   Po ukončení porodu nechte fenku odpočinout. Je vhodné do 24 hod po porodu nechat fenku zkontrolovat veterinářem, zda jsou porozena opravdu všechna štěňata. Nejlépe je pozvat veterináře do domácnosti, aby se fenka nastresovala odloučením od štěňat, která může veterinární lékař také zkontrolovat.

 

Seznam věcí potřebných k porodu

 

   Záleží na tom, jak velká fena rodí, kolik se narodí štěňat a v jakém prostředí je porod veden. Podle těchto skutečností upravte množství materiálu. Doporučujeme vést porod na klidném teplém místě s omyvatelnou podlahou.

K porodu byste měli mít připraveny tyto věci:

  • měkké hadříky nebo buničinu na osušení štěňat
  • bavlnku nebo silnější niť na podvázání pupeční šňůry
  • desinfekci na pupečník
  • nůžky na přestřižení pupeční šňůry a ustřižení podvazu
  • odsávačku hlenů pro kojence na odsátí plodové vody z tlamičky a nosu
  • váhu, nejlépe digitální kuchyňskou s vysokou přesností
  • odpadkový koš nebo pytel na odpad
  • potřeby na průběžný úklid
  • starou deku pro fenu a narozená štěňátka
  • porodní box, který slouží pro udržení štěňat v omezeném prostoru a pohodlnému kojení (je důležitý především u velkých plemen a pro vícečetné vrhy). Jedná se o dřevěnou ohrádku přiměřené výšky, aby fena mohla pohodlně překročit, naopak štěňata nikoliv. Ve výšce cca 20-30 cm by podél celého boxu na vnitřní straně mělo být asi 20-30 cm široké prkno pro ochranu štěňat před zalehnutím. Velikost boxu závisí především na velikosti plemene.
  • psací potřeby pro zapisování porodní váhy a poznámek, které Vám později pomohou odlišit jednotlivá štěňata
  • barevné stužky k rozlišení štěňat
  • telefonní číslo na ochotného veterináře

                                                                            zdroj-vetcentrum.planeta zvířat

Gravidita je ukončena porodem. Porod je fyziologický děj, při kterém je po uplynutí druhově specificky dlouhé doby vypuzen z mateřského organismu plod a plodové obaly.Porod se uskutečňuje pomocí stahů dělohy , břišních svalů a pohybů plodu.
Majitel by měl být na porod připraven jak po stránce teoretické, tak technické. Jedině tak je možné zajistit nejdůležitější podmínku nerušeného porodu, a to je klid pro fenu.Někteří chovatelé, většinou začínající, nerozeznají normální průběh porodu od patologického , fenu ze strachu z prodlení odvezou k veterináři, čímž dojde k přerušení a zkomplikování porodu. Před porodem by měl chovatel feně zajistit porodní místo (vystlané a chráněné před průvanem ), dostatečnou zásobu čistých hader, zdroj tepla, desinfekční roztok, nůžky, režnou niť, případně koš na štěňata a váhu.
Datum a hodinu porodu nelze přesně určit. Jde o záležitost individuální. Na blížící se porod však poukazují některé změny chování a odlišnosti některých fyziologických ukazatelů. Fena se stává klidnější, méně se pohybuje, rapidně se zvětší mléčná žláza a objevuje se sekret. Dochází ke změnám teploty, což je velice spolehlivý ukazatel. Teplotu začínáme měřit 1x denně alespoň 14 dní před očekávaným porodem. Utvoříme si tak obraz o průměrné teplotě. Na samotném konci gravidity dochází ke zřetelnému poklesu. 56- 57 den klesá pod 38 °C, 61- 62 den klesá pod 37 °C i níže..Na začátku vlastního porodu dojde k opětovnému zvýšení teloty. Pro zjednodušení si lze pamatovat, že pokud dojde k poklesu teploty na konci gravidity o 1 - 2 °C, můžeme do 24 hodin očekávat porod.
Porod u feny probíhá ve většině případů bez komplikací. Je to způsobeno příznivým utvářením pánve, která je krátká a směrem k pochvě se rozšiřuje.
Fáze porodu:.
1.Otevírací stadium: Začíná 3-10 hodin před porodem prvního mláděte. Je charakteristické odchodem hlenu, počínajícími porodními stahy a výraznými změnami v chování.
2.Vypuzovací stadium: Trvá 2-6 hodin, někdy až 12. Dochází k vylučování jednotlivých plodů. Porodními cestami prochází nejdříve alantochoriový obal a po jeho prasknutí se objevuje obal amniový s plodem. Plody často vycházejí v plodovém vaku, který matka odstraní, pokud se vak neprotrhne již při průchodu pochvou.Mláďata se rodí v poloze podélné přední (70 %), nebo v poloze podélné zadní ( 30% ).
3.Poporodní stadium: Lůžko se vypuzuje současně s plodem a silný pupeční provazec matka překousne. Plodové obaly fena obvykle požírá. Tomu je třeba při větším počtu mláďat zamezit, aby nedošlo k poruchám trávení.Oddělení lůžka je provázeno slabým krvácením. Během porodu se objevuje výtok zelené barvy, mnohdy považovaný za patologický, který vzniká z odbouraného krevního barviva uvolněného z okrajového hematomu.
U některých fen došlo k útlumu některých přirozených mateřských reflexů a proto je nezbytná pomoc chovatele.
Ošetření štěňat je nutné taky u fen vyčerpaných či nezkušených. Po vypuzení chovatel uchopí narozené štěně i s plodovými obaly do připravené hadry nebo papírové vaty , obal protrhne a štěně intenzívně třením vysušuje.Dutinu ústní a nosní vysušujeme vatovým tamponem nebo odsáváme hadičkou.Pokud štěně nepravidelně dýchá, nebo nejeví známky života, uchopíme jej do obou rukou a vytřepeme zbytky plodových vod. Pupeční provazec podvážeme nití, přetrhneme ( nejlépe pomocí nehtu), a ošetříme desinfekčním roztokem.
Interval mezi vybavováním jednotlivých štěňat se pohybuje od 5 minut do 2 hodin, přičemž průměr je 1 hodina.Pokud tento interval překročí 2 hodiny je nutné zavolat veterinárního lékaře.Mezi zákroky , které ulehčí porod a může je provádět sám chovatel patří vyvenčení feny v průběhu porodu, masáž břišní dutiny, postavení feny na zadní končetiny na dobu 0,5 minuty. Pokud je štěně vstouplé do porodníci cest a došlo k jeho uvíznutí, je možné pomocí dvou prstů se pokusit masáží a tahem za týl, případně patní hrboly štěněte uvolnit průchod. Fenu po porodu vyvenčíme, napojíme, popř. podáme kvalitní potravu. Po porodu je pro štěňata optimální teplota 29 - 30 °C.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář